Tajemství v babiččině domě
Bože můj život je fakticky hrozně trapný..Asi si říkáte pročpak? Hned vám to vysvětlím..Jmenuji se Evelyn Jonson, věk 13.Bydlím ve velkém a rušném městě L.A v části Hollywood. Začalo to docela nevinně když jsme měli hodinu čtení. Sedím až v poslední lavici takže je málo kdy co na mě dojde řada ve čtení, ale tentokráte na mě došla. Byla jsem zasněná. Sněla jsem o tom jaké by to asi bylo bydlet někde v malém městě. A když jsem si zrovna představovala nejlepší přišla na mě řada. Učitelka na mě zvýšila hlas, protože už to byla nějaká chvíle co bylo ve třídě ticho. Když jsem přestala snít začala jsem panicky hledat kde jsme.Když jsem si myslela že jsem to našla začala jsem to koktavě číst, ale nebylo to ono. Učitelka mi řekla ať si okamžitě sednu do předu k Ethanovi. Ethan byl nejblbější kluk z celé třídy, kterého nikdo neměl rád. A aby toho nebylo málo tak každé úterý smrděl po rybí pomazánce. Já ryby prostě nesnáším a tak jsem celá zezelenala, ale učitelka jen ukázala na Ethana a já jsem tam musela jít. Začal se mi svírat hrudník, protože bylo úterý. Když jsem se tam posadila tak jsem zbělala jako stěna. Bylo mi blbě a neudržela jsem to. Pozvracela jsem se přímo učitelce na boty. Všichni se mi začali smát. I kluk kterého jsem obdivovala. Byl to fakticky příšerný trapas. Když zvonilo nikdo tam nezůstal jen já. Byla jsem tam sama a opuštěná. Chtělo se mi brečet, ale zároveň jsem proklínala učitelku, že mě tam posadila. Když jsem šla domů posmívání neustoupilo. Doma jsem jen zabořila hlavu do polštáře a začala jsem ječet jako kdyby mě řezali. Když jsem potom doma měla večeřet vůbec se mi nechtělo. Ráno když jsem vstávala představila jsem si co by mě tak ve škole mohlo ještě potkat. Byla to hrozná představa. Cestou do školy jsem se loudala tak, že by mě předběhl dokonce i šnek. Přišla jsem do školy pozdě. Asi deset minut po zvonění. Sedla jsem si do lavice se snahou se odlepit co nejdále od Ethana. Měli jsme Český jazyk a já jsem zase perlila. O přestávce se se mnou nikdo nebavil jako dřív. Někteří říkají, že smrdím po rybách jako Ethan, ale to je jen pomluva. Někteří zase říkají, že jsem skoro tak hloupá jako Ethan, ale to je ještě horší pomluva. Přestali se mnou mluvit i moje nejlepší kamarádky. A když se o mě bavily tak mě nazývaly RYBA. No řekněme, že jsem byla oblíbená a oni se mnou.. takže si prostě chtějí udržet pověst. Ale i tak se na mě neměly vykašlat. Až se dostanu na vrcholek(jako jsem byla)tak potom.. teprve potom ať se všichni okolo těší. Nikdo ze mě hlupáka dělat nebude. Půjdu na nákupy a uvidíme kdo z koho. Hned po škole jsem šla na nákupy. Měla jsem výhodu jelikož můj táta vlastní veliké obchodní centrum a já tam mám vše jen za polovinu ceny. Také jsem si koupila nějaké vlasové přípravky. Když už budu mít krásné oblečení bylo by nepromyšlené nemít hezké vlasy. Moje máma vlastní kosmetiku a zahrnují se do toho také vlasy a vše okolo. Mám takovou výhodu z obou stran. Koupila jsem si černé kozačky růžové triko k tomu černé rifle a na ozdobu pár zlatých náušnic a náramků. Budu neodolatelná… Myslela jsem si, ale na neštěstí Samantha a Maddison měly ten stejný nápad. Chtěly se blýsknout stejně jako já. Měla jsem smůlu, ale i tak si myslím ,že jsem byla hezčí než ony. Domů jsem potom šla rychlejším tempem než do školy. Měla jsem totiž v plánu zastavit si učitelku a říci jí aby mě šoupla přímou cestičkou zase dozadu. Čekala jsem před jejím domem až tam půjde a taky tam šla. Když jsem jí zahlédla schovala jsem se za zeď baráku. Když tu zeď přešla ani si mě nevšimla a tak jsem vyrazila za ní. Slušně jsem jí poprosila aby mě přesadila zase zpátky dozadu, ale ona mi na to řekla že to bohužel nepůjde. Vztekle jsem jí řekla, že moje popularita klesla až na nulu. A taky jsem k tomu šeptem dodala: Stejně jako ta vaše. Lidi jako jsou Samantha a Maddison už mi lezou krkem a věřte mi.. Takový jsou tady všechny… A rychlejším krokem jsem odkráčela pryč. Doma jsem si vyrobila blog a hned jsem do něj začala psát : Lidi jako Samantha a Maddison jsou sice populární, ale jinak jsou obyčejné stejně jako všichni ostatní. A hned se mi tam objevily komentáře od Maddison.
Blázníš Evelyn?? Co to sem píšeš za hlouposti? No ale tohle jsem si líbit nenechala a tak jsem jí odepsala.
Maddison ty jsi sice oblíbená , ale jen díky mně! Takže si raději odpusť tyto komentáře a na můj blog nepiš. Buď tak hodná.
O chvíli později se mi tam objevil komentář od KLUKA kterého jsem léta obdivovala. Byl od Williama..
Evelyn ty komentáře od Maddison jsou vážně trochu přehnané, ale ona je teď výš než ty takže by Tě mohla společensky zničit… A myslím, že to by jsi nechtěla..
Zůstala jsem na to koukat s otevřenou pusou, ale odepsala jsem mu.
Williame já se zase vyhoupnu na vrchol a nakonec zničím já vás takže si myslím ,že o MĚ se bát nemusíš.. Spíš se boj o sebe..!
Na to už nikdo neodepsal. Nedivím se… A tak jsem si řekla ,že to takhle dál nejde a že se prostě musím dostat zpátky na vrcholek jak jsem vždy byla. A už jsem měla plán jak to udělat. Chcete ho říci? Ehm no jistě že chcete.. Takže pošlu všem oblíbeným ze třídy anonymní dopis. Musím nejprve ztrapnit Maddison a Samanthu. Víte jak? No jednoduše vím že si budete myslet ,že jsem zrádce, ale ony taky nejsou svaté.. Vyzradím všem co mi řekly jako tajemství. Začnu Maddison tou mrchou.. Řekla mi, že se jednou jako malá počůrala do těsta na dort ,který měl být na oslavu jejích narozenin a že si na něm všichni náramně pochutnali. A tak jsem to napsala takhle:
Maddison když byla ještě malá měla oslavu narozenin a její máma pekla dort a ona se do těsta toho dortu počůrala a její máma to upekla a všichni si na tom moc pochutnali.. A co z toho plyne? No přeci to že: Každý/á kdo byl na oslavě Maddison tak si pochutnal na počůraném dortu.
Aby nevěděli kdo to psal tak jsem to napsala na počítači a třicetkrát jsem to vytiskla. Poslala jsem to po třídě, ale tak aby si toho nikdo nevšiml. Když si to všichni přečetli (včetně Maddison) přestali se s ní bavit.
Teď byla na řadě Samantha… Dalo mi to velkou práci než jsem si vzpomněla co kdy měla za trapas, ale vzpomněla jsem si. Kdysi mi řekla ,že Jednou byla na módní přehlídce a tam si prdla tak hlasitě, že to bylo slyšet i přes tu hudbu která tam hrála a lidi věděli, že to byla ona. Byl to prý ten největší trapas jaký kdy zažila a tak to musím napsat. Udělala jsem to stejně jako předtím.. Na počítači. Napsala jsem tam:
Samantha jednou byla na módní přehlídce a tam si prdla tak hlasitě, že to bylo slyšet i přes hudbu která tam hrála. A to horší.. Všichni věděli , že to byla ONA.!
Dala jsem třicetkrát vytisknout a zase jsem to dávala každému do lavice.. Včetně Samanthy. Když si to přečetla tak se rozbrečela a utekla na záchody kde se zamkla za účelem, že vyleze až tam nikdo nebude a popřípadě prý tam i přenocuje..! William mi taky lezl krkem a tak jsem se rozhodla ,že budu pátrat a ztrapním i jeho.. A tak jsem pátrala. Ptala jsem se všech jeho kamarádů jestli něco nevědí. A oni mi na to odpověděli ,že ne.! Musela jsem zajít dál a tak jsem jednou šla k němu domů a jeho máma mi vše potřebné vyklopila. Zase jsem šla psát:
William si sice hraje, že chodí na box, ale ve skutečnosti chodí na balet. Vím, že to vypadá jako by chodil na box, ale je to balet. I na baletu se dají udělat svaly. Řekněte mu ať udělá provaz a udělá ho.!
A potom jsem si řekla . Tak a je to.. Ti hlavní ztrapněni! Konečně klesli na mou úroveň. A teď vidí kdo je ve skutečnosti pánem.! Učitelka o tom nevěděla a tak jí mě bylo líto a posadila mě dozadu. Spolužáci mi přestali říkat RYBA a vrátila jsem se do normálu. Když jsem byla naplno šťastná tak mi rodiče sdělily ,že musíme jet k babičce na venkov. Okamžitě jsem začala šílet. Říkala jsem nemůžu se přestěhovat na venkov. Mami ty tady máš skvělou práci tati ty taky. „Já prostě nikam NEJEDU!“ Jenže než jsem se nadála stál už před domem stěhovák a já do něj musela uložit svoje věci. Tekly mi slzy. Nechtěla jsem se zahrabat na nějakém venkově! Musela jsem svou oblíbenou čtvrť v L.A opustit. Babička neměla manžela, protože se odstěhoval do velkoměsta. Už jsme museli nastoupit do auta a jet, ale já jsem si ještě vzpomněla na kasičku kterou jsem měla u sebe v pokoji a rychle jsem pro ni běžela. Vrátila jsem se k autu a jeli jsme. Jen jsem se koukala na náš dům a z očí mi znovu vytryskly slzy. Dojeli jsme k babičce já jsem se s ní přivítala a ona mi ukázala můj nový pokoj. Nebyl velký jako v L.A ,ale pro zatím mi stačil. Měla jsem tam postel, psací stůl, a velkou skříň. Celý dům jsem si bedlivě prohlédla a potom jsem zamířila do sklepa. Bylo tam staré kolo, stará skříň a staré noviny. Ve sklepě to docela smrdělo a tak jsem raději šla pryč. Šla jsem na půdu kde byl např..- kočárek snad z doby kamenné (fuj) , nějaká truhla.. Asi se starým oblečením.. nevím. Byly tam pavučiny a když jsem se na to koukla úplně mi to stačilo aby se mi to znechutilo. Babička mi dala takový návrh jestli bych nechtěla jít ven, že bych poznala nové lidi a našla si kamarády. Tak jsem šla nic horšího než sklep a půda mě potkat nemohlo. Myslela jsem si. Potkala jsem venku nějakou holku. Řekla jsem jí, že jsem tady nová a jestli by mě neprovedla. Kývla mi a šly jsme. Řekla mi ,že se jmenuje Chloe a ukázala mi trhy, ohrady s koňmi atd.. Zeptala se mě jestli chci být její kamarádka. Na to jsem řekla jen: Ano proč ne? Řekla mi ,že se říká, že ta paní v tom domě naproti nám tam má schovanou věc kterou se dá cestovat do minulosti a budoucnosti. Já jsem se na ni jen nevěřícně koukala, protože v tom domě naproti bydlela právě moje babička. Zeptala se mě co mi je? A já ji na to odpověděla, že ta PANÍ v tom domě je moje babička. Teď na mě s otevřenou pusou zírala ona. Řekla mi, že když je ta paní moje babička tak že máme větší šanci na to ,že ten poklad najdeme. Třeba by nám mohla říci kde je. Řekla mi. No já nevím jestli se jí na to máme vůbec ptát. Nemá moc ráda když se o ní lidi baví za jejími zády. Odpověděla jsem jí. No tak to pak budeme muset najít bez pomoci. Víš jak by jsme byly slavné? Zeptala se mě. Ne, ale vím jak jsem byla slavná a populární na minulé škole a že to víc ani nejde. Aha ,ale to jsem nevěděla, že jsi byla populární na minulé škole. Řekla mi. Víš už jsem si ten dům docela prohlédla a nevím o ničem zajímavém. Začala jsem.. A prohledala jsi sklep a půdu? Zeptala se mě Chloe. Právě, že jo fuj. Na půdě jsou pavučiny a ve sklepě to smrdí! Odpověděla jsem já. No tak se tam musíme vrátit. Zašeptala Chloe. Chtěla jsem říci doufám, že tam na mě nevyletí nějaký pavouk a ,že tam nepadnu smrady, ale co jsem ve skutečnosti řekla bylo zcela odlišné. Řekla jsem totiž jen dobře. Jdeme se tam vrátit a najdeme to! Pomalu a potichu jsme se tam s Chloe dostaly. Šly jsme nejdříve do sklepa(vzala jsem si na nos kolíček geniální). Tak jsme hledaly asi hodinu. Každá měla jednu polovinu. Potom byla na řadě půda. Když jsme tam přišly tak jsme si ji rozdělily na půl a každá měla jednu polovinu jako ve sklepě kde nic nebylo. Řekla jsem. Hledaly jsme .Čím víc jsme hledaly tím víc jsme tu věc chtěly. Asi po dvou hodinách hledání jsem objevila jednu malou skříň tak jsem se do ní koukla. Uvnitř byl jakýsi ovladač. Vypadal spíš jako od televize než jako stroj času. Zavolala jsem Chloe a ta mi řekla ,že to musí být on. Tak jsme to zkusily.. Vyťukala jsem na něj třináctku a najednou jsme se začaly točit jako na
Evelyne a ta druhá holka přišly na můj stroj času. Bylo slyšet, že se jí chce brečet, ale proč? To teprve byla záhada. Raději jsme od okna odešly, protože jsme se bály, že by nás nachytali i tam. Odešly jsme ke studánce. Byla nedaleko taky jen díky tomu jsme tam šly. Tam jsme o tom ještě chvíli přemýšlely a potom jsme šly každá domů. Když jsem přišla domů tak tam na mě čekala babička a máma.. Řekly mi, že jsem se nezachovala správně když jsem si do domu vzala nějakou úplně cizí holku. Šla jsem do pokoje a tam jsem si prostě četla. Druhý den hned ráno jsem se stavila pro Chloe a šly jsme zase na půdu. Zkoušely jsme se tam dostat ,ale nešlo to. Zjistily jsme ,že je zamčeno. Šla jsem za babičkou a zeptala jsem se jí proč zamkla? A ona mi řekla Ty se ptáš proč? No jo ptám se proč babi. Našla jsi můj teleportér vypadající jako ovladač od televizoru. A jak jsem asi měla vědět ,že je to tvůj teleportér hm? Tak co jak jsem to měla vědět? Nemohla jsi to vědět ,ale neměla jsi se v těch mých věcech hrabat! No tak promiň babi! Už se k tomu nebudeme vracet ano? Klidně můžeš ty dveře od půdy otevřít ano? Zeptala jsem se. Promiň ,ale ne! Vím totiž, že by jsi tam stále chodila a pátrala tam. No tak jo.! Zatím ahoj jdu ven s Chloe. Oznámila jsem jí a odcházela jsem pryč. Dobře tak zatím ahoj Evelyn. Když jsem došla ke Chloe tak jsem jí řekla, že babička nechce otevřít tu půdu. A ona mi na to řekla, že budeme muset najít jiný způsob jak se tam dostat. Na to jsem řekla, že možná vím jak. Věděla jsem totiž, že na půdě je střešní okno a tím by jsme se tam mohly dostat. Hned jsem tu svou teorii řekla Chloe a ta jen kývla. Vydaly jsme se teda před náš nový dům kde jsme bedlivě přemýšlely jak se tam dostat. V tu chvíli dostala Chloe nápad. A hned mi ho také řekla. Vím, že je to nebezpečné ,ale myslím ,že by jsme tam mohly vylézt po žebříku. Ovšem já jsem na to měla ráznou odpověď. Promiň ,že ti kazím radost, ale nevím kde máme žebřík. A tak Chloe řekla. No tak to tedy budeme muset donést žebřík od nás. Tak jsme šly až ke Chloe domů a tam jsme vzaly žebřík. Byl hrozně těžký a měly jsme pocit, že nás asi zavalí, ale zvládly jsme to. Nenápadně jsme se dostaly před dům a žebřík jsme postavily k oknu na půdě. Ještě nějakou chvíli jsme se dohadovaly která z nás půjde první, ale pak jsme si hodily mincí a řada byla na mě. Z toho jsem neměla moc velkou radost, ale překonala jsem strach a vylezla jsem tam. Otevřela jsem okno a rychlými a tichými pohyby jsem vklouzla dovnitř. Z okna ven jsem vystrčila jen ruku abych pobídla Chloe aby sem vylezla. Když sem vylezla tak jsme znovu hledaly ten ovladač. Hledali jsme v almaře, ve skříni, v šuplících. Nikde po něm nebylo ani stopy. Zkusila jsem otevřít dveře a vida šlo to. Měla jsem divný pocit, že nás někdo špehuje. Nikdo tam nebyl, ale já jsem prostě věděla , že nás někdo špehuje. Ještě jednou jsme to všechno prohledaly a potom jsme to vzdaly. Odešly jsme jako jsme přišly, OKNEM. Když Chloe lezla dolů tak zavadila nohou o nějakou kovovou věc. Shodila ji na zem, protože jinak by spadla. Když jsem se na to šla kouknout blíž zjistila jsem ,že to je kamera. Tak proto jsem měla pocit ,že nás někdo špehuje. Řekla jsem si. Byla to KAMERA? Proč by na půdě byla kamera? BABIČKA!!! Vykřikly jsme. Bože ta je tedy.. „Než aby si tam zašla sama špehuje nás kamerou!“ To je tedy teorie usmála jsem se. Ach bože chci se vrátit do mé oblíbené čtvrti. Do L.A .Zasteskla jsem si ,ale hned jsem se vzpamatovala ,když jsem se koukla na Chloe. Musíme to najít a zjistit co to ještě umí. No zítra jde celá rodina nakupovat jen já ne ovšem. Nechce se mi. No tak by jsme mohly prohledat babiččiny věci .Nebo raději celý dům. Všichni odchází v deset hodin ráno tak potom začneme. Evelyn kolik že je? Zeptala se mě Chloe. Osm hodin. Řekla jsem. Ještě dvě hodiny a jdeme. Za ty dvě hodiny jsme se moc nepobavily. Musely jsme čekat až odejdou a potom jsem hledala klíč, protože jsem ho nechala vevnitř. Naštěstí je jeden náhradní pod rohožkou. Odemkla jsem a šly jsme. Když jsme šly dovnitř rozdělily jsme si části domu. Já jsem měla koupelnu nahoře a ložnici rodičů. Chloe měla obývací pokoj, koupelnu dole. Ostatní pokoje a že jich bylo asi pět jsme si nerozdělily. Hledaly jsme společně. Prohledaly jsme vše ,ale nic. Zbýval poslední pokoj. Babiččin pokoj. Šly jsme tam a hledaly. Když jsem se koukla do skříně viděla jsem tam menší skříňku na zámek. Chloe přišla když mě viděla jak tam koukám. Vyndaly jsme jí. Rychle musíme najít klíč dokud jsou všichni pryč. Řekla jsem. Hledaly jsme po celém pokoji, ale nemohly jsme nic najít. Najednou někdo začal odemykat. Jen jsme se na sebe bezradně koukly a rychle jsme uklízely tu skříňku. Babička zavolala Evelyn jsi tu? Rychle jsem pobídla Chloe a šly jsme potichu do mého pokoje. A odtamtud jsem zavolala ano jsem tu babi. Řekla jsem Chloe ať vyleze oknem z mého pokoje. Babička nemá ráda když jsem tady s někým a ona není doma. Potkáme se u studánky ano? Zeptala jsem se jí. Odpověděla mi ,že ano a pak se ještě zeptala jestli je to tím oknem bezpečné a já jsem jí řekla, že ano. Ještě jsem tam počkala než vyleze a pak jsem šla dolů za babičkou. Jen co jsem tam došla řekla jsem, že půjdu ven a už jsem se chystala ,že půjdu, ale babička mě jen chytla a řekla ať si venku dávám pozor. Když jsem se na ni koukla uviděla jsem, že má na krku klíč ve tvaru dírky v té skříňce. Jen jsem jí řekla ,že si budu dávat pozor a šla jsem. Došla jsem ke studánce a tam už čekala Chloe. Hned jsem jí řekla, že babička má klíč od té skříňky na krku. Cože!? Zeptala se mě Chloe. Budeme jí ho muset vzít rovnou z krku! Večer asi v devět hodin šla babička spát. Zavolala jsem Chloe a ta přišla. Řekla doma, že u nás přespí a tak jí to dovolili. Šly jsme k babičce, ale vrzala podlaha a tak jsme skočily rovnou na gauč. Ten už tolik nevrzal. Když jsme došly k babičce viděla jsem ,že ten klíč nemá na krku. Měla ho vedle sebe. To byla výhra. Usmála jsem se na Chloe. Když jsem za ten klíč zatáhla abych si ho vzala všimla jsem si, že je na provázku a ten provázek míří k babičce. Vzbudila se a zeptala se mě co to tam děláme? A mě nenapadlo nic jiného než se přiznat. A tak jsem se smutným pohledem řekla, že jsem se snažily s Chloe dostat ten teleportér. Babička jen zakroutila hlavou a řekla. Tak vy si nedáte pokoj? No tak tedy dobrá já vám to řeknu. Evelyn tvůj děda se neodstěhoval. Zmizel díky tomu TELEPORTÉRU. Ach bože musela jsem vám lhát. Promiňte. Dlouho si s tím zahrával až se nakonec jednou nevrátil. Musíme dědu najít Chloe. Řekla jsem. Babička se zvedla a zamířila ke skříni. Vyndala menší skříňku a odemkla ji. Vyndala ovladač (teleportér) a dala mi ho a řekla můžete se pokusit ho najít, ale musíte mi slíbit, že si budete dávat pozor jasné? Ano ano ano. Odpověděly jsme obě najednou. Ještě vám chci něco říci. Ten teleportér sestrojil tvůj děda…